OSOBNOST ALBRECHTIC – 1.díl: Ondrej Hric

Připravili jsme si pro fanoušky Baníku v této nelehké době, když se nehraje fotbal malé překvapení. Kontaktovali jsme některé bývalé hráče Baníku a položili jim několik otázek, abychom se zeptali, jak vzpomínají na angažmá v Baníku Albrechticích a jak se jim v současné době daří. V prvním díle vám přinášíme rozhovor s Ondrejem Hricem, výborným útočníkem. Fotbal byl dlouho nedílnou součástí jeho života. Během své bohaté kariéry dělal radost hodně lidem, fanoušci  hltali jeho kousky a hlavně góly. Obsáhlý rozhovor s Ondrou si můžete přečíst níže.

Ondro, na začátek našeho rozhovoru poprosím o pár odpovědi, kdo Vás nezná. Kdy a kde jste se narodil?

Narodil jsem se 21. ledna 1967 v Českém Těšíně.

Co v současné době děláte?

V současně době pracuji v sociálních službách.

Kde začal váš fotbalový život? A na jakém postu jste hrál?

Začínal jsem s fotbalem v DPG Horní Suchá od žáků až po muže. Vždycky jsem hrál útočníka. Vždycky jsem dávál hodně gólů.

Kam až jste to fotbalově dotáhl?

Když jsem přišel po vojně, tak Albrechtice tehdy hráli 1.B třídu a právě mě v te době s DPG Horní Suchá vyměnili do Albrechtice, za výborného hráče Kuha a mě, tak odchovance Horní Suché vyměnili. V Albrechticích tedy trénoval Vojkůvka Miroslav. Tehdy jsem tedy přišel po vojně na trénink do Horní Suché, kde pro mě přijel Vojkůvka a že mám jít do Albrechtic, a tak jsem skončil v Albrechticích a dotáhl jsem to v Albrechticích až do divize. Hrál jsem i druhou ligu za Karvinou, ale to mě přetáhli jen na jeden zápas. Hrál jsem i za Armádu Moravskoslezskou ligu. To bylo asi nejvýše co jsem hrál. Ještě jsem na konci kariéry hrál v Německu (4. Třída) – klub SpVgg Niederaichbach.

Měl jste nějaký fotbalový sen , který se vám splnil a naopak?

Fotbalový sen se mi nesplnil, jelikož jsem chtěl do první ligy, ale to se nepovedlo. Takže sen byl aspoň to, že jsme hráli s Albrechticemi Český pohár, kde jsme se střetli s ligovými týmy. To bylo asi tak nejvíce.

Co považujete za vůbec největší úspěch vaší kariéry?

Největší úspěch byl ,jak jsme v Albrechticích porazili Košice. Košice tehdy hrály finále ještě Československého pohárů se Spartou a oni přijeli k nám do Albrechtic na soustředění, jelikož je trénoval Zachar a tento trenér se znal s našim trenérem Dušanem Zbončákem, a tak se domluvil tento výborný zápas u nás doma, kdy jsme je porazili 2:1, a to jsem dal oba dva góly. Pískal to rozhodčí Puček. Po zápase jsme si už dávali pivko a Košice ještě běhali na hřišti, a tohle považuji za největší úspěch, jelikož jsme porazili ligového a vítěze Československého pohárů.

Teď již otázky hlavně ohledně Baníku Albrechtice. Když zavzpomínáme… Jak zpětně vzpomínáte na angažmá v Albrechticích

V Albrechticích to bylo super. Byla dobrá parta, prostě všechno bylo super. Byla velká podpora šachty, díky čemu jsme měli výborné podmínky, k tomu abychom postoupili až do Divize. Bez podpory šachty by to tehdy těžko šlo postoupit až do Divize. Samozřejmě nesmí se zapomenout na starostu, který fandil fotbalu a dokázal sehnat další finance. Starali se prostě o nás skvělé. Dotáhli hráče, kteří hráli i ligu – Sostřonek, který chytal za Třinec. Antoš, který hrál druhou ligu. Menoušek, dále Jursa Radek z Karviné.

Na který zápas si v Albrechticích nejvíce vzpomenete?

Určitě zápas s Košicemi, což jsem již zmiňoval, ve kterém jsem dál dva góly.

Máte nějaký zápas v Albrechticích, na který si naopak nerad vzpomenete?

Nerad vzpomínám na zápas s Vojáky z Hranic. To jsme tehdy dostali asi 1:7. Hranice nás tehdy úplně přejeli. V sestavě měli Ličku a Hekera Aleš chytal, kterého dobře všichni znají v Albrechticích. Měli výborný tým. Dali nám výprask a na takové zápasy se špatně vzpomíná.

Na který gól si nejvíce v dresu Albrechtic vzpomenete, který Vám utkvěl v paměti?

To vím docel přesně. Bylo to, jak jsem hráli proti Kravařím na jejich hřišti. Pršelo, na hřišti byli kaluže skoro všude. Brankáře vykopl míč, spadlo to na půlku hřiště a já jsem to hned zpátky poslal přes celé hřiště a spadlo to tam. Vyhráli jsme 2:1. V Kravařích na prajzské to bylo velmi těžké tam se nevyhrávalo.

Fotbalisté v rozhovorech vždy mluví o skvělé partě, někdy je to klišé. Ale jaká byla parta v Albrechticích během Vašeho působení? S kým jste vycházel nejlépe?

Parta byla vždycky super. Díky i těm podmínkám, které jsme měly. Nejlépe s kým se vycházel, tak nejlepší kamarádi jsme byli s Rosťou Krzyzanek.

Který fotbalista, se kterým jste se setkal v Baníku, na vás nejvíce zapůsobil ať už jako fotbalista či člověk v kabině a proč? A koho byste touto cestou chtěl pozdravit?

Nejvíce na mě zapůsobil jako fotbalista Jursič (Radek Jursa) a Meny (Zdeněk Menoušek), čímž je tímto zdravím. Tohle byli dva výborní fotbalisti dle mého názoru, ale abych nikoho neurazil , tak jich bylo hodně (smích).

Se kterými spoluhráči jste si na hřišti nejvíce rozuměl fotbalově?

S Luďkem Vlašicem. On byl sice na hřišti sobec, ale ať má radost, tak Luďa Vlašicu (smích).

Jaké bylo v době působení v Albrechticích vaše zaměstnání?

Skoro jako u všech fotbalistů, kteří hráli v Albrechticích jsem pracoval na šachtě.

Diváky jste udivoval svým zakončením. Máte nějaký recept na to, jak mít gólové zakončení? Trénoval jste toto nějak zvlášť?

Nikdy jsem to netrénoval, to jsem měl asi od pana Boha, že jsem si vždycky počkal a jsem byl hračička, že jsem nikdy nestřílel nějak z dálky. Musel jsem to dovést až do vápna do brány, však to lidí vědí (úsměv). To bylo vše hlavně pro diváky na té úrovni to šlo.

Našel byste ve fotbale ve světě hráče, který se Vám typologicky nejvíce podobá, jako když jste hrál?

To byl Roberto Baggio (Roberto Badžo), taky mi tak všichni říkali.

Koho z bývalých albrechtických spoluhráčů za Vašeho působení považujete za nejlepšího fotbalistů?

To bych musel být já (smích).

Vybaví se Vám nějaká veselá historka během působení v Baníku (na hřišti, mimo hřiště)?

Veselá historka určitě, jak jsme hráli ten pohár s Košicemi, že chudáci museli ještě po zápase běhat, za tu porážku s námi. My jsem všichni seděli a dávali si pivko a oni běhali na hřišti. Pamatuji si ještě, že o poločase vždy doběhl s Komorní Lhotky fanda, který nám dělal poté i kondičního trenéra na soustředěni. To byl dobrý borec (smích).

Zapůsobil na vás nějaký trenér během Vaši kariéry v Baníku nebo naopak byl některý, s kterým jste si nepadl do oka?

Nejlepší trenér byl Dušan Zbončák. A neoblíbený Jirka Klimsza (smích). Mně nestavěl, stavěl Gmittera a já seděl, ale vůbec jsem neměl rád Mokrohajského. Ale dobrý byl i trenér Pilat, ten věděl, že když mě postaví na druhý poločas, tak dám vždy gól.

Sledujete počínání Baníku i v současné době?

Samozřejmě, že sleduji, i když bydlím v Jižních Čechách. Volá mi vždy Rosťa Krzyzanek a bavíme se o Albrechticích, Stonavě, Horní Suché. Takže informace mám.

Chystáte se někdy zavítat na zápas Baníku?

Vždycky jak přijedu, tak navštívím zápas Baníku, jak mám čas.

Co říkáte na současnou situaci kolem fotbalu Albrechtic a na aktuální sezonu?

Myslím si, že ty informace, co mám a co sleduji, tak se Albrechtický fotbal posunul jak v zázemí, tak v mládeži a to je hlavně důležité. Co se týče mužstva mužů, tak bych je nejraději viděl na prvním místě, ale věřím, že se to co nejrychleji, když se bude hrát stane a bude se slavit postup do Krajského přeboru, kam bezpodmínečně Albrechtice patří.

Když jste skončil v Albrechticích, kam vedly další Vaše fotbalové kroky?

Po konci v Albrechticích, jsem byl v Dětmarovicích, kde si mě vzal trenér Dušan Zbončák a taky jsme postoupili do Divize po dlouhé době, co se pokoušeli. Tam jsem dal za sezónu 12 gólů. A pak jsem hrál v Německu, což jsem již zmiňoval, a jak jsem se vrátil z Německa, tak jsem hrál ještě v Horní Suché na konci kariéry. Takže jsem skončil tam, kde jsem začal a postoupili jsme do 1.A třídy.

Zažil jste někdy ve své kariéře něco podobného jako je nyní teď, že byl zastaven fotbal?

Ne, nikdy v životě. Je to úplně na nic. Hlavně mládežníci. To mi „staří“ to nějak vydržíme, ale aby mládež nemohla sportovat. Místo toho sedí u počítače a dělá blbosti. Tohle už je do nebe volající. S tímhle co si dovolují vůbec nesouhlasím.

Jaký máte názor na momentálně současný celkový fotbal v této době?

No zaplaťpánbůh, že aspoň hrají profesionálové, že se můžu v klidu doma podívat, i když bez těch diváků to je tragédie, ale co máme dělat. Sedíme doma, jak nevím co a nemůžeme jít na stadion. Z toho jsem úplně nešťastný. Mám to kousek do Příbrami, České Budějovice mám taky kousek, tak bych se podíval na Baník, jak tady přijede.

V roce 2021 oslaví náš fotbalový klub 60 let své existence, maté pro něj nějaké přání?

Ať se Baníku daří co nejlépe a postoupí tam, kde patří a nehrají 1.A třídu. Krajský přebor by Baníku určitě slušel, ale to hlavně zaleží na sponzorech, na trenérovi, na týmů. Dneska těch fotbalistů moc nechce hrát ani fotbal. Není to jak za nás, kdy bylo milion fotbalistů, dneska jich je málo.

A co byste na závěr popřál našim fotbalovým příznivcům?

Hlavně hodně zdraví, to je třeba v dnešní době covidové hlavně. A ať fandí, tak jak fandili za nás a aby se dočkali toho Krajského přeboru aspoň. Hlavně chci, ale pozdravit jednoho toho nejlepšího fanouška Baníku, a to Pepu Jonsztu. Bez kterého by to nebyl ten Baník, který je a moc mu děkuji a zdravím ho.

Ondro, děkuji moc za rozhovor a přeji hodně zdraví a štěstí v životě.

Také děkuji a přeji totéž a doufám, že se sejdeme v Župě (Krajský přebor) a oslavíme to.

V příštích dnech vám přineseme druhý rozhovor s bývalým hráčem Baníku. Kdo to bude? Nechte se překvapit…