Oblíbený trenér Lukáš Hawlasek působil u mládeže albrechtického Baníku osm let. S mládeží udělal velký kus práce a nastartoval se svými kolegy albrechtickou mládež na skvělou úroveň. Nyní se společné cesty s Lukášem u mládeže rozdělují, ale kdo ví, co budoucnost přinese, jak v poslední rozhovoru přiznal. Přinášíme Vám tak poslední velké ohlédnutí s již „bývalým“ šéftrenérem mládeže Baníku. Celý rozhovor se skvělým trenérem i člověkem najdete níže.
Lukáši, pojďme všem říci, co Tě vedlo ke konci na pozici šéftrenéra mládeže? Co bylo hlavním důvodem?
Budu upřímný. Hlavní důvod je ten, že jsem si naložil víc než sám unesu. Logicky, když se naše mládež rozrůstala, tak mě přibývalo víc práce a víc starostí. Ze začátku to člověk nevnímal jelikož byl plný sil, energie a chuti. Postupem času už mi to začalo přerůstat přes hlavu a začal jsem být unavený ze všech těch starostí a s tím také ubývalo chuti a logicky došlo k tomu k čemu dojít muselo, a to mému konci a odpočinku. Prostě jsem dospěl k názoru, že bude lepší skončit a předat to někomu, kdo bude momentálně pro klub dýchat a dá tomu novou jiskru. Je těžké zastávat tuhle funkci, chodit do práce a k tomu chtít být u koníčku svých dětí. Proto bych chtěl popřát také hodně štěstí mému kamarádovi a kolegovi trenérovi Radimu Smigovi, který tu funkci šéftrenéra přebírá a věřím, že on je ten pravý, protože má ke klubu vztah, nechal tu srdce a už teď, je za ním velký kus práce.
Bylo to pro Tebe těžké rozhodnutí skončit?
Ufff a jak. Je to osm let co jsem v klubu začínal a vytvořila se tu výborná základna, máme neuvěřitelnou partu trenérů, skvělou partu dětí a v neposlední řadě skvělý tým rodičů, kteří snad všichni pochopili o co nám tady jde a taky to, že to s dětmi myslíme dobře a dělá se to hlavně pro ně. Nerozhodoval jsem se ze dne na den, první myšlenky na konec se rodily už cca 2 roky zpět, ale spíš jsem se vždy rozhodl tak jak jsem si myslel, že je to správné, než tak jak jsem chtěl já sám, a to taky není dobře.
Nepřemlouvalo Tě vedení, abys zůstal?
Momentálně už ne. Oni všichni věděli, že jsem se rozhodl a měli pro to pochopení. Dva roky zpět to tak bylo, ale to byly jen úvahy, teď už jsem byl rozhodnutý. Vedení bych chtěl moc poděkovat za všechny ty roky, které jsme spolu prožili. Ze začátku jsme hledali společnou cestu, společný cíl a všichni pochopili, že mládež je výkladní skříní každého malého klubu a musím říct, že společně s obcí dělali vše proto, aby ta naše mládež úspěšně rostla a také proto vytvářeli výborné podmínky. A já osobně chci poděkovat klubu za důvěru a volnou ruku ve většině rozhodnutí, toho si moc vážím.
V mládeži Albrechtic jsi působil dlouho, vzpomeneš si na své začátky? Jak dlouho jsi byl šéftrenérem? Co všechna tato práce obnášela?
V poslední době jsem na to myslel často, člověk tak trochu vzpomínal s úsměvem na rtech. Moc dobře si vzpomínám jak jsme šli se synem v jeho 4 letech kopnout na hřiště a kouknout, jak válí naše tehdejší předpřípravka. Jako trenér tam působil Franta Kobza a dlouho jsem za zábradlím neseděl. Hele dej kluka mezi nás a pojď mi pomoct, mám jich hodně (úsměv). No a tak to začalo, postupně mě chytře uvrtal až mě a Pavlovi Grabowskému jednou řekl, já končím a vy se starejte (smích). A tam to nějak začalo. Strašně rád na to vzpomínám, stejně tak na oba jmenované trenéry. Nedávno jsem brousil po starých fotbalových fotkách a tam jsou ty kroky a postupy krásně vidět. Jak se vše začalo měnit, jak přicházely nové a nové děti, noví trenéři a už to nebyly jen ty Albrechtické, mohli jsme si dovolit postupně rozdělit kategorie tak, aby děti spolu trénovali v přiměřeném věku. A postupně ty kategorie přidávat. Krásné období, vzpomínky mi nikdo nevezme.
Jak hodnotíš svoje působení u albrechtické mládeže? Jak jsi byl spokojený s fungováním mládežnických týmů co jsi byl ve funkci šéftrenéra?
Změnilo se toho hodně, hlavně základna, počet dětí v klubu, počet kategorií, které nyní máme. Vytvořila se skvělá parta trenérů, máme jich dnes 14 a všichni skvěle pracují na tom, aby Albrechtický fotbal stále rozkvétal. Za to jim chci strašně moc poděkovat. Uspořádali jsme spoustu mládežnických turnajů, viděli jsme u nás skvělé týmy jako Baník Ostrava, Sigmu Olomouc, Karvinou a další. O tom jsme asi ze začátku ani nesnili. Dělali jsme kempy pro děti, zimní ligy, zimní soustředění a mnoho dalších akcí, které byly úspěšné a i tohle lákalo spoustu dalších nových dětí a rodičů a postupně se stali členy našeho týmů.
Dokážeš vypíchnout největší úspěch u naši mládeže během tvého působení?
Největší úspěch? Největší úspěch je, to co jsem popsal v předešlé odpovědi. Celek… Nemám rád jednotlivé výsledky, protože ty o celkovém vedení mládeže neodpovídají. Pro mě vždy bylo důležité, aby jednotlivé týmy měly na sebe návaznost. To znamená, aby i mladší ročníky měly na co navazovat a měli jsme je kvalitativně a počtem srovnané. A to se myslím daří. Teď se trošku pereme s počtem dětí u starších žáků, ale věřím, že i to se zase srovná.
A naopak, co Tě třeba zklamalo?
Tak to je hodně čerstvé. Asi největší zklamání je pro mě nesestavení týmu dorostu. a teď tomu bylo hodně blízko. I to byl jeden z důvodů proč končím, vzalo mi to poslední kus motivace. Je jiná doba, děti jsou jiné, chybí mi u nich klubismus, chuť se vrátit a pomoct tam, kde začínali. To mě opravdu hodně zklamalo, i když je dokážu částečně pochopit.
Vyčítáš si něco za svého působení? Změnil bys s odstupem času některé věci nebo kroky?
Asi ne, chyby byly i v mých rozhodnutích, a že jich bylo. Ale, že bych je chtěl vrátit? Vždyť přece z chyb se člověk učí a pokud si z toho dokáže něco vzít, uvědomit si je, tak z nich v příštích rozhodnutích může jen vytěžit. Nikdo není dokonalý, jen si z toho umět pobrat to co tě posune.
Jaká je základna albrechtického klubu, co se týče mládeže?
Základna klubu čítá na 120 dětí, kteří jsou rozdělení do 5 věkových kategorií. Od nejmenších, to je: předpřípravka, mladší přípravka, starší přípravka, mladší žáci, starší žáci. Týmy přípravek hrají okresní soutěže a účastní se různých turnajů. Žákovské týmy se účastní dokonce krajské soutěže a úspěšně nás reprezentují i tam. Což byl taky jeden z mých osobních cílů, posunout je do kraje, kvůli kvalitnějším zápasům. Za to jsem moc rád.
Je u mládežnických kategorií albrechtického klubu i dost trenérů?
Trenérů není nikdy dost, ale my jich máme opravdu hodně a i to je naše vizitka. Samozřejmě musíte mít i trošku štěstí, protože většina z nich se rekrutuje z nově příchozích rodičů malých svěřenců. Trenérům chci moc poděkovat za skvělou spolupráci. Fotbal dělají srdcem, a to je důležité. Pro náš klub priorita. Ještě bych tu rád zmínil jednoho trenéra, který sice není naším kmenovým trenérem, ale široce ovlivnil mě, mé fotbalové myšlení a já to potom mohl předávat našim trenérům. A tak trochu jsme si ho vzali za svého. Je to bývalý šéftrenér Baníku Ostrava Zdeněk Grygar, takže Zdendo za vše moc děkuji a jsem moc rád, že jsem tě mohl poznat.
Mají mládežnická mužstva Albrechtic jasně danou koncepci, které se drží trenéři už od přípravek?
Koncepce je a je úplně jednoduchá. Nechat děti hrát, učit je individuálním dovednostem, jako je práce s míčem, první dotek s míčem apod.. I když máme širokou základnu, pořád je třeba mít na mysli, kde patříme, kde jsou naše hranice. Není nic důležitějšího než to, aby se dítě u nás cítilo dobře. Takže žádná velká věda.
Vidíš v Albrechtické mládeži nějaké velké naděje?
S nadějemi je to strašné těžké. Můžu říct za sebe, že se podařilo odchovat spoustu šikovných kluků. Ale i u nás se potýkáme s tím, že šikovní kluci se v brzkém věku přesouvají do větších klubů jako je MFK Karviná nebo FC Baník Ostrava, ale nikomu nebráníme. Když to není velký odliv, který by nám likvidoval jednotlivé kategorie, tak s tím nemáme problém. Navíc se tu za poslední rok zrodila spolupráce právě s Karvinou i díky panu Tomáši Červenkovi (který u nás působil jako hráč a také mládežnický trenér), když od nás někdo odejde, tak taky někdo přijde z opačné strany, a to je myslím fér. Snad tahle spolupráce bude klapat i nadále.
Jak se klub snaží zlepšovat podmínky pro mladé fotbalisty?
Klub dělá pro mládež první a poslední, podmínky se stále vylepšují. Velký vliv na to má obec Albrechtice. Bez ní by to nešlo. A nešlo by to bez skvělých lidí i ze soukromého sektoru ať už to je pan Stanislav Kowalski, pan David Pikoń, pan Roman Miczka a další. Nerad bych na někoho zapomněl, jen jmenuji ty, kteří přispívali na mládež pravidelně nemalými prostředky po dobu, kdy jsem v klubu působil. Díky všem mají děti výborné podmínky, ať už to je zimní soustředění, dá se říct nejlepší tréninkové pomůcky, díky jejich podpoře jsme uskutečnili mnoho skvělých turnajů apod.. Patří Vám velký dík.
Teď odbočíme na jiné téma. Mládež moc dlouho za poslední dva roky soutěže nehrála, díky covidové pandemii. Co bys řekl k tomu divnému období?
Co se týče téhle otázky, je to těžké. Vliv to určitě mělo na každý klub a nejen ten fotbalový. Pár dětí skončilo, někteří noví zase přišli. V tomto něco v mínusu budeme, ale není to drastické.
Jak moc velký problém je fakt, že děti na relativně dlouhou dobu vypadly z tréninku a zápasového rytmu?
Každý výpadek je znát, to je jasné. Když se nemohlo trénovat bylo to špatné. Když se trénovalo a nemohlo se hrát, tak to taky nebylo ideální, chyběla ta zápasová zátěž, trénink a zápas jsou dvě rozdílné věci. Dětem chybělo měření sil se soupeřem a hlavně trénuje se proto, aby si ty věci mohly děti vyzkoušet a přenést do zápasů. Takže problém to je. Snad už to bude za námi, i když málokdo včetně mě, tomu moc nevěříme.
Zaznamenali jste po té pauze úbytek hráčů? Že se například někdo rozhodl, že za stávajících podmínek skončí?
Nějaký úbytek nastal, ale jak už jsem zmínil, ty co odešli nahradili noví. A samozřejmě ti co odešli, tak mají u nás stále dveře otevřené.
Podařilo se ti naplnit ve Tvé funkci některé cíle, které jsi chtěl naplnit?
Vždycky jsem snil o tom, že budeme mít obsazené všechny kategorie mládeže. Dalším cílem bylo abychom ty družstva dostali do krajských soutěží, aby potom nejšikovnější kluci mohli naskakovat z dorostu do mužů. Obsazené máme všechny až po žáky, kteří už v kraji jsou a chybí ten dorost. To je nesplněný cíl. Takže odcházím s malou kaňkou, ale určitě se o to v následujícím roce pokusím aspoň z pozice člena výboru. A novému šéftrenérovi budu stále k dispozici, pokud bude cítit, že to potřebuje. Věřím, že v dalším roce se to povede. Ale už raději nepředbíhám, i to mě fotbal naučil.
A na závěr. Co bys sis přál do budoucna v albrechtickém fotbale?
Určitě, aby mládež fungovala stejně tak dobře jako tomu bylo doposud. Popřípadě, aby se ještě dále rozvíjela dle svých možností. Samozřejmě by to chtělo dorost a věřím, že to je jen otázka času, kdy se to povede. A to nejdůležitější je, aby byl klub veden a děti trénované Albrechtickými srdcaři, potom jde všechno snáz.
Teď trochu těžká otázka. Je do budoucna možné, že Tě opět uvidíme u naši mládeže v pozici šéftrenéra nebo trenéra u jakékoliv kategorie?
To je opravdu těžká otázka na kterou asi nedokážu odpovědět. Zkušenosti člověka naučí NIKDY NEŘÍKEJ NIKDY! Teď si chci od trénování odpočinout a uvidíme co bude za půl roku, za rok… Ale Albrechtický fotbal mi lhostejný není, je tam srdíčko, jen teď to opravdu neřeším.
Poslední otázka je trochu vizionářská. Jak bys sis představoval mládež FK Baník Albrechtice za 5-10 let, aby jsi z toho měl dobrý pocit?
Bylo by krásné, kdyby kluci dotáhli mládež ve všech kategoriích na krajskou úroveň. Jak žákovská družstva tak, aby byl vytvořen mladší i starší dorost. Vytvoří se tak spojka mezi mládežnickými družstvy a družstvem mužů, a to je vlastně to o co nám ty roky šlo. Potom už záleží na samotných klucích, jak se poperou o šanci dostat se do našeho A týmu či někde výš. Není nic hezčího než přijít v neděli na fotbal a vidět na hřišti kluky co od nás přímo pochází, nebo u nás od mala fotbalově vyrostli.
Děkuji Ti, Lukáši, za rozhovor a za práci, a všechno okolo co jsi pro Albrechtický fotbal udělal, přeji ti hodně štěstí jak ve sportovním tak osobním životě.
Já moc děkuji za rozhovor a přeji Albrechtické kopané jen to nejlepší. Budu držet palce, jak mládeži, tak A týmu a děkuji všem za spolupráci.
