Warning: count(): Parameter must be an array or an object that implements Countable in /data/www/fkbanikalbrechtice.cz/www.fkbanikalbrechtice.cz/wp-includes/post-template.php on line 284
shopping-bag 0
Items : 0
Subtotal : 0.00 
View Cart Check Out

Rozhovor s šéftrenérem mládeže Baníku Lukášem Hawlaskem

FK Baník Albrechtice

Rozhovor s šéftrenérem mládeže Baníku Lukášem Hawlaskem

Výkladní skříní každého fotbalového klubu, albrechtický Baník nevyjímaje, je A mužstvo. Trochu v pozadí tak zůstává výchova mladých talentů v mládežnických týmech. Těch v Baníku hraje skoro 120. Někteří z nich by jednou měli dosáhnout toho nejvyššího stupínku v klubu, a to proniknout do mužského áčka a ne-li výše, třeba do některých ligových klubů. Výchova mladých hráčů však není jednoduchá, a proto jsme oslovili šéftrenéra mládeže FK Baník Albrechtice, Lukáše Hawlaska, aby nám o fungování albrechtické líhně talentů něco řekl. Zeptali jsme se ho i na další zajímavé otázky. Celý rozhovor s naším skvělým trenérem i člověkem najdete níže.

Lukáši, jak hodnotíš fotbalovou sezónu u albrechtických mládežnických mužstev?

Samozřejmě máme rozporuplné pocity. Co se týče výsledků a hlavně hry mládežnických družstev v první polovině sezóny můžeme být spokojeni u všech týmů. Roste nám spousta šikovných fotbalistů, a to ve všech kategoriích od předpřípravky až po starší žáky. Bonbónkem byly i dosažené výsledky, kdy vítězi svých soutěží se stala jak starší přípravka tak mladší žáci. Starší žáci udělali také velký skok a obsadili ve své soutěži třetí místo. Druhá půlka sezóny byla poznamenaná epidemíí Covid – 19. Moc nás mrzí, že děti přišly o všechny mistrovské zápasy a těch přátelských zápasů bylo jen pár. Také tréninkových jednotek bylo strašně málo, ale byl to problém všech celků ne jen toho našeho.

Trenérské práci u Albrechtické mládeže se věnuješ plně na úkor svého volného času. Jaké je to skloubit práci, rodinu a dosahovat dobrých výsledků?

Někdy to je opravdu moc náročné. Toho času kdy mám nějakou tu chvilku pro rodinu či pro sebe je strašně málo. Navíc pro mně nekončí práce pro naši mládež na hřišti po tréninku, ale nosím si ji i domů. Velký dík patří mojí tolerantní ženě Lence, která by mohla trpělivost rozdávat. Teď nás čeká ještě obtížnější období, protože syn Daniel přestoupil do Karviné a dcerka Evička začala s tenisem. Budou to starosti, ale také velká radost, když může člověk sledovat, že se děti věnují sportu a nesedí jen u počítačů či mobilů.

Co Tě nejvíce motivuje v práci s mládeží?

Mládež samotná. Baví mně práce s dětmi. Do určitého věku jsou to takové čisté duše v tom dnešním světě. Samozřejmě velkým motorem je také to, když člověk vidí jak naše základna roste a jdeme i s úrovní nahoru.

Jaký máš přístup k hráčům, co sice makají, ale na „vyšší“ mety zkrátka nemají?

Myslím, že každé dítě je úplně jiné nejen dovednostmi, ale také osobností. A je s tím třeba umět pracovat. Každopádně děti, které nemají až tolik talentu, ale chtějí na sobě pracovat jsou u nás vítány. Osobně i pro mně to je velká motivace, protože vždy chci děti dostat na hranici svých fotbalových dovedností a zaujmout je tak, aby u fotbalu vydrželi co nejdéle. Někdy se stává, že právě tyto děti přeskočí ty šikovnější svojí pílí a chutí na sobě pracovat.

Co je podle Tvého názoru potřeba hlavně rozvíjet u hráčů v mládežnických kategoriích?

Za mně osobně to jsou individuální dovednosti. První dotek a naučit se ovládat míč, poradit si v soubojích 1 na 1 a pak to vše skloubit dohromady. Jsem moc rád, že to takhle máme navázáno ve všech kategoriích a už nám dorůstají opravdu šikovné děti, kterým míč rozhodně nepřekáží.

Určitě si se s tím již setkal, když se mladí fotbalisté dostanou do věku, kdy se začnou zajímat o holky. Je to potom na fotbale znát?

Tohle potká všechny dospívající sportovce a záleží na každém jedinci jak se s tím popere. Asi bych lhal, kdybych tvrdil, že se mi to také nestalo, to je pro každého. Navíc si myslím, že by byla velká škoda, kdyby ty děti o tyhle prožitky jako jsou první lásky přicházely. Pro spoustu lidí to jsou okamžiky, které se nezapomínají do konce života. A k druhé části otázky, samozřejmě to zanechá stopy na každém, jen je důležité se z toho nezbláznit a nezahodit roky, které jsem poctivě odmakal na hřišti kvůli první dívce či jiným lákadlům, které život přináší.

Někde jsem četl, že: “Z trenéra nesmí nikdy vyzařovat větší touha po vítězství, než z hráče. Takové dítě nemá perspektivu být úspěšné.“ Jaký máš na to názor?

Těžká otázka, protože každé dítě je trošku jiné. V někom se ta touha probere dřív u někoho později. Ale je důležité, aby děti chtěly vyhrávat, každého musí něco hnát a ve sportu to jsou výhry. Já spíš mívám problém s některými trenéry, protože za tou výhrou se ženou i za cenu, že to těm dětem nic nepřinese a ve fotbalovém růstu nepřidá. To mi je pak těch dětí soupeře i líto.

Stále dokola se říká, že spousta mládežnických trenérů dnešní doby stále ještě vidí jen a jen výsledky, nedostatečně chápou dětské priority a pouze si „honí ego“. Jak se na to díváš?

Je to tak, ale myslím, že i v tom se celé prostředí posouvá k lepšímu. Pro ty nejmenší by to měla být především zábava. A někdy se stane, že dětem to znepříjemní právě trenér, který má jako prioritu jen vlastní úspěch a nekouká na děti.

Panuje názor, že fotbalová mládež bude mít o fotbal zájem jen tehdy, když je to bude bavit, a trenér toho nedocílí, když bude hráčům neustále vyčítat chyby. Je to tak?

Fotbal musí děti bavit to je základ. Je to i složení tréninků a přístupu k dětem. Samozřejmě nejde jen kárat, ale taky je potřeba pochválit. Popřípadě po chybě na ní upozornit, ale hned taky povzbudit. U mně osobně to tak je. Zároveň si myslím, že kdybychom děti jen chválili a nesnažili se odstranit nedostatky, rovněž daleko nedojdeme.

Na druhé straně názorů je ale ten, že trenér by neměl děti je chválit, protože tak se z nich vítězové nevychovají. Souhlasíš?

Ideální zlatá střední cesta.

Teď již o naši mládeži. Jaké albrechtické družstvo mládeže Tě příjemně potěšilo v právě skončené jestli se to dá, tak říct „skončené“?

Mám radost opravdu ze všech našich týmů. Priorita je stabilizace naší mládeže, jak počtem tak také kvalitou, a to se myslím daří ve všech mládežnických ročnících. Z toho mám velkou radost, nemá cenu mít radost z jednoho úspěšného týmu, ale naopak to musí mít návaznost v těch dalších ročnících.

Na čem se zakládá výchova fotbalisty v přípravkovém věku (6 – 11 let, pozn. red.)?

Vše se snažíme založit na hravosti. Naučit děti individuálním dovednostem, aby byly fotbalově šikovné a až se dostanou na velké hřiště taky konkurenceschopné. Samozřejmě je také důležité děti správně vychovávat, učit hrát fair play, měl by tam být také nějaký respekt k soupeři apod.. A samozřejmě je důležité učit děti týmovosti, týmový duch si potom přenášejí i do běžného života.

Jaká je základna albrechtického klubu u nejmenších kategorií?

Od předpřípravek až po žáky u nás působí cca 120 dětí. Ideální je také to, že to máme počtově rovnoměrně rozložené. V každé kategorii máme přes 20 dětí.

Je u mládežnických kategorií albrechtického klubu i dost trenérů?

Trenérů není nikdy dost, protože čím víc trenérů v týmu je tím víc se můžou věnovat dětem individuálně a určitě to pomáhá k jejich fotbalovému rozvoji. U nás je situace dobrá, máme celkem 14 trenérů mládeže a momentálně sháníme jen asistenta trenéra k nejmenší předpřípravce. Počet vypadá výborně, ale samozřejmě i my máme svoji práci, která nás živí a díky směnám apod. nemůžeme být pokaždé na hřišti, ale tím, že nás je tolik si vždycky vypomůžeme tak, aby děti měly dobrou fotbalovou péči. Osobně mně velice těší, že i všichni trenéři tvoří skvělý kolektiv a dokáží si vždy vyhovět či pomoci. To nás dělá ještě silnějšími a jsem za ty kluky strašně moc rád a chtěl bych jim poděkovat za celou minulou sezónu. Starají se výborně.

Jaký by podle Tebe měl být trenér mládeže?

Ono se to asi docela dost liší od kategorie, kterou trénuje. U přípravek by to měl být hlavně trenér kamarád s pozitivním přístupem. Autorita je samozřejmě také důležitá, přirozený respekt. U žáků už to je zase o něčem jiném. Kluci už samozřejmě zkouší co trenér povolí a s tím si taky musí trenér poradit. Já ani tady neměl problém s tím být taky trochu kamarád, ale už to bylo také podmíněno také tím, že kluci pracovali jak měli, v opačném případě se samozřejmě i můj postoj měnil. Každý trenér má svoje, nikdo není dokonalý a je třeba pořád se učit.

Dokážeš vypíchnout největší úspěch „skončené“ sezóny u naši mládeže?

Já se ten největší úspěch dozvěděl teprve včera, po sezóně. Definitivně jsme se dozvěděli, že příští rok budou naše žákovská družstva startovat v krajské soutěži. Je to zase posun o krůček dopředu a moc se na to těším, i když trenérsky už u toho nebudu. Byl to náš dlouhodobý plán, který klukům zajistí kvalitnější zápasy a měl by také znamenat jejich růst. Jinak mám opravdu radost ze všech týmů, ale to už se opakuji.

Fotbal by bez podpory partnerů dělat nešlo. Kdo se nejvíce podílí na podpoře albrechtické mládeže?

Já si vážím všech lidí, kteří se nějakým způsobem podílí na sponzoringu naší mládeže či celého klubu. Největším partnerem Albrechtického fotbalu je samotná Obec Albrechtice, bez které by nefungovala mládež, tak jak teď funguje a navíc by nebylo možné modernizovat celý náš areál. Ten už to moc potřeboval. A je tady také spousta menších, ale neméně důležitých lidiček jako jsou p. MUDr. Stanislav Kowalski, David Pikoń, Roman Miczka a další, ale nerad bych na někoho zapomněl. Je spousta lidí, kterým budu ještě hodně dlouho vděčný za to co pro fotbal v naši obci dělají. Nově bych strašně rád poděkoval firmě Kovopol, která nám přispěla na nové tréninkové míče pro děti a další potřeby. Na konci července proběhne Albrechtický fotbalový kemp, kterého se zúčastní 52 dětí a tam nás každoročně podporuje NADACE OKD. Vše moc za celý klub moc děkuji.

Co bys sis přál do budoucna v albrechtickém fotbale?

Myslím, že všichni lidé co mně z našeho fotbalového prostředí znají asi tuší co teď odpovím. Ano je to dorost. Potřebujeme spojku mezi mužským týmem a mládeží. Našim hlavním cílem je, aby kluci co u nás kopou v mládeži byli zapojováni do našeho A týmu. A pokud se některý z našich odchovanců dostane do vyšších soutěží budeme moc rádi, ale to už teď záleží hlavně na chlapcích a děvčatech co jsou ochotni fotbalu obětovat. Samozřejmě si moc přeji, aby naše mládež stoupala pořád nahoru a my už nemuseli zažívat krušné chvíle jako tomu bylo před 4 – 5 lety.

Jak se klub snaží zlepšovat podmínky pro mladé fotbalisty?

Tady v tomhle se udělal obrovský kus práce. Myslím, že naše mládež i díky těmto krokům je u široké veřejnosti vnímána velmi pozitivně. Během této sezóny se toho stalo opravdu hodně. Máme zavedený klubový dres code (všechny děti mají stejný tréninkový dres), stejné zápasové dresy vlastní všechny týmy od přepdřípravky až po muže, byly pořízené nové tréninkové míče pro všechny kategorie, proběhla rekonstrukce obou sprch v hlavní budově, tréninkové pomůcky máme na úrovni větších klubů. Co se týká akcí pro děti tak stále pořádáme spoustu venkovních i zimních halových turnajů, děti pojedou na zimní soustředění do Komorní Lhotky, pořádáme Albrechtický fotbalový kemp, nově jsme pořádali také zimní ligu žáků na naší umělé trávě. Je toho opravdu hodně a myslím,že o děti je postaráno perfektně. A když už jsem navázal na akce tak bych strašně rád pozval na náborovou akci Albrechtice v pohybu, kde budeme samozřejmě taky. Akce se koná 13. září ve fotbalovém areálu a okolí školy. Stále nabíráme nové členy, hlavně děti ročníku 2014, 2015.

Děkuji Ti, Lukáši, za rozhovor a za práci, a všechno okolo co pro albrechtickou mládež děláš, přeji ti hodně štěstí jak ve sportovním tak osobním životě

Já také moc děkuji a chtěl bych všechny co se zajímají o Albrechtickou kopanou pozvat do našeho areálu, ať už na mužskou kopanou, tak také na naše mládežnické týmy. Bude na co koukat.