Baník v prvním domácím mistrovském utkání v nové sezóně remizoval s Vratimovem výsledkem 1:1. Celý zápas odchytal mladý brankář Baníku Ondřej Mato, který opět jako v prvním kole předvedl spolehlivý výkon. Brankáře Baníku jsme po zápase s Vratimovem vyzpovídali ohledně zápasů, ale také jsme se zeptali na pár otázek ohledně trénování, jelikož Ondra trénuje i naše žáky a brankáře naši mládeže. Jak nám albrechtický brankář našeho A týmů a trenér mládeže v jedné osobě odpovídal, se dozvíte níže v článku.
Remíza a bod s Vratimovem. Pro Baník asi málo…
Kdyby byly okolnosti zápasu jiné než v tomto případě, možná bychom si jednoho bodu cenili. Takhle je to málo. Prakticky od začátku jsme mohli hrát proti oslabenému soupeři, měli možnost penalty, kapitán David Dorozlo se postaral o fantastický gól, který nás napumpoval. To vše během šesti minut zápasu. Z čeho jiného těžit, když ne z tohohle.
Zápas se vyvíjel dobře. Měli jsme převahu, hosté dostali ve 2. minutě červenou a mi poté dali gól, vedli jsme, ale to vše změnilo vyloučení na naší straně ve 20. minutě, kdy hosté vyrovnali z pokutového kopu?
Doplatili jsme opět na svojí (ne)produktivitu, protože během první čtvrthodinky jsme měli řadu šancí, kterými jsme měli Vratimov dorazit. Trošku nad tím kroutím hlavou, protože z tréninku vím, že kluci mají gólové kopačky a někdy i z těžších pozic jsou schopni dávat branky. A co se 20. minuty týče, tak to byla bohužel hrubá taktická chyba. Zbytečný faul z naší strany, rozhodčí rozhodl správně.
Úvodní náš gól jsi měl samozřejmě přes celé hřiště, ale z pohledu gólmana, dá se takto vydařená střela chytat?
Fantastický přímý kop! David je náš rozdílový hráč a přesně tyhle momenty umí na sebe vzít. Brankářovi nedal jinou možnost, než jen míč sledovat.
I po vyrovnávacím gólu jsme měli velké šance. Zápas by vypadal asi jinak, kdyby se nám podařilo přidat druhý gól.
Jak už jsem zmiňoval, v ofenzivní fázi jsme dlouhodobě sami proti sobě. Ale kluci góly dávat umí, vím to! Důležité je, aby si tyhle šance spíše užívaly, než abych z nich byli ve stresu. Musí si věřit, nesmí se bát!
Jak velký vliv mělo v utkání vyloučení hned ve 2. minutě na hostující straně a poté ve 20. minutě na naší straně?
Naše vyloučení a následná penalta vrátily Vratimov zpět do hry, která se začala vyrovnávat. Ani jeden z týmů však volnější prostor a šance nevyužil, z tohoto pohledu už je remíza asi spravedlivá.
Už jsi někdy zažil v utkání, že by rozhodčí rozdal čtyři červené karty?
No, pan rozhodčí se toho opravdu nebál (smích). Kdo zápas neviděl, bude si myslet, že se hrálo spíše o nohy a ruce, než o tři body. Osobně jsem to nezažil.
Jak jsi viděl červené karty ty ze svoji pozice? Udělil je rozhodčí popravu?
Myslím, že si všechny rozhodnutí obhájí. I z mého pohledu nikoho nepoškodil. Ani nás, ani soupeře.
Jelikož chytáš za náš A tým a ještě trénuješ naši mládež, tak si Tě dovolím nazvat fotbalovým maniakem na více frontách. Souhlasíš?
Lásku k fotbalu mám od malička. Jednu dobu se však ze mě začala vytrácet. Proto chci říct, že v Albrechticích se to ve mně znovu vše probudilo. A to jak díky skvělému kolektivu v A-týmu , tak právě kvůli zdejším mladým puškám z přípravek a žáků, kteří pro mě znamenají opravdu moc.
Dá se tohle všechno stíhat (trénování s A týmem, trénovat mládež, zaměstnání atd.)?
Myslím si, že když děláte něco, co má smysl a naplňuje vás to, tak je pro vás čas jen pojem. Mám to štěstí, že výše zmíněné aktivity dělám od srdce. A to jak být hasičem, hráčem a tak i trenérem. Snažím se na všech frontách odvést maximum.
Co Tě na spolupráci s nejmladšími fotbalisty nejvíce baví?
Jejich nadšení a jejich progres! Není pro mě větší odměnou, než když mají radost z toho, že se jim povedlo něco, co jim donedávna nešlo, nebo že se celkově zlepšili.
Nejnižší kategorie ale zdaleka nejsou jen o fotbale…
S tím souhlasím. Věřím, že můžeme kluky naučit něco víc, třeba i do života. Jako dítě jsem vždy vnímal trenéra jako modlu, něco víc než učitele ve škole. I proto cítím velkou zodpovědnost za každou větu, kterou říkám. I za něco, co se je snažím naučit. Hodně to vnímám hlavně u mladých brankářů, které trénuju, protože tam máme opravdu rodinnou atmosféru, kde se může každý svěřit s čímkoliv. To samé bych rád praktikoval i u ml. a st. žáků, u kterých budu letos působit. Fotbal není jenom o běhání za míčem.
V mnoha klubech se s mládeží pracuje špatně. Z čeho Tě nejvíce bolí oči?
Trochu mě mrzí, že se někdy hraje až do krve na výsledek, ale neřeší se předvedená hra. Hodně jsem to pozoroval, když jsem působil u starší přípravky. Soupeři ze soutěže proti nám různě nakopávali, plácali míč tam, kde to zrovna šlo. Hlavně, aby se to nějak uhrálo – vyhrálo. Jenže přesně tohle postupem času v těch klucích pomalu, ale jistě zabije to pravé fotbalové srdce. Tu radost. Protože tohle nemůže nikoho bavit věčně. O tom jsem přesvědčen. Vítězná mentalita je důležitá, ale musí k ní vést nějaká cesta, na které se potká jak hráč, tak i trenér.
Jaké jsou Tvoje cíle pro tuto sezonu?
Splatit dluh u trenéra Jaroslava Goje i u spoluhráčů za minulou sezónu. A aspoň párkrát přispět do kasy za čisté konto.
Vzkázal bys závěrem něco fanouškům?
Spíše bych je touto cestou požádal, aby s námi měli trpělivost. Zároveň poděkovat za jakoukoliv jejich přízeň, které si já osobně velmi vážím.
Příští zápas sehrajte v Orlové, což je tým, který sestoupil a má jasný cíl postoupit zpět do Krajského přeboru. Co čekat od tohoto utkání?
Chtěl bych jen potvrdit slova trenéra, a to, že jsme fotbalový tým. Nejsme kopyta, co se na hřišti hledají, jen to v sobě musíme probudit. Tenhle zápas je další šance to dokázat! Musíme se koukat jen na sebe. Protože největším soupeřem pro nás, jsme si zatím my sami.
Děkuji za rozhovor.
Rád jsem odpovídal. Děkuji.