Výkladní skříní každého fotbalového klubu, albrechtický Baník nevyjímaje, je A mužstvo. Trochu v pozadí tak zůstává výchova mladých talentů v mládežnických týmech. Těch v Baníku hraje skoro 120. Někteří z nich by jednou měli dosáhnout toho nejvyššího stupínku v klubu, a to proniknout do mužského áčka a ne-li výše, třeba do některých ligových klubů. Výchova mladých hráčů však není jednoduchá, a proto jsme oslovili trenéra mládeže FK Baník Albrechtice, Lukáše Hawlaska, aby nám o fungování albrechtické líhně talentů něco řekl. Zeptali jsme se ho i na jeho kariéru jak hráčskou, tak trenérskou. Celý rozhovor s naším skvělým trenérem i člověkem najdete níže.
Lukáši, jak hodnotíš fotbalovou sezónu u albrechtických přípravek?
Myslím si, že tahle sezóna přípravek byla velice úspěšná. Všechny týmy od nejmenší předpřípravky až po st. přípravku odehrály spoustu těžkých utkání, ať už na turnajích, tak taky v okresní fotbalové soutěži. Bezesporu největším úspěchem pro nás trenéry je to, že do našeho klubu proudí mnoho dětí. Myslím, že teď prožíváme nevětší boom za poslední roky a počty dětí se mnohonásobně zvýšily.
Jaké albrechtické družstvo přípravek Tě příjemně potěšilo?
Bereme přípravky jako celek. Vypichovat jednotlivé týmy je složité. Určitě nás potěšila předpřípravka, která odehrála např. halovou sérii ve Smilovicích proti týmům, které mají základnu v 1. a 2. lize a patřila k tomu nejlepšímu, co na turnaji startovalo. Po celý zbytek sezóny kluci ukazují, jak se zdokonalují v práci s míčem a je radost na ně koukat. Mladší přípravka měla opravdu nabitou sezónu. V této kategorii máme nejvíc dětí a bylo nutné se účastnit mnoha turnajů, aby se dostalo na všechny kluky a nikdo z nich herně nestrádal. Klobouk dolů před trenéry, protože obětovali velký kus svého volného času právě na tyto turnaje. Starší přípravka měla také pestrý program. Kromě okresní fotbalové soutěže (kde patřila k tomu nejlepšímu), se účastnila mnoha těžkých víkendových turnajů, kde se rozhodně neztratila. Když to zhodnotím jako celek, tak z celé sezóny máme obrovskou radost a určitě nás to motivuje do sezóny příští.
Na čem se zakládá výchova fotbalisty v přípravkovém věku (6 – 11 let, pozn. red.)?
V dnešní době je trendem preferovat u dětí individuální dovednosti, k čemuž se přikláníme i v našem klubu. Zjednodušeně tzn. naučit děti „mazlit“ se s míčem tak, aby jim bylo vlastní nebát se udělat kličku, pracovat rychle s míčem a mít ho stále pod kontrolou. Snažíme se také o to, aby většina tréninků byla pro děti zábavná a skládala se z mnoha soutěží.
Jaká je základna albrechtického klubu u nejmenších kategorií?
Už jsem nastínil, že základna se neustále rozrůstá. Momentálně máme v předpřípravce cca 20 dětí (ročník narození 2011 + 2012), u mladší přípravky jich je 22 (2009 + 2010) a v přípravce starší 17 dětí (2007 + 2008). Po květnovém náboru se k nám přidalo 12 nových benjamínků (2012 – 2013), kteří teď trénují odděleně a od září doplní kluky z předpřípravky, kteří odcházejí do ml. přípravky.
Je u nejmenších kategorií albrechtického klubu i dost trenérů?
Jsem rád, že se na tohle ptáš, protože to je jedna z věcí, která mi dělá obrovskou radost. V uplynulém roce jsme týmy přípravek doplnili o skvělé trenéry, a to nejen co se týče trenérského umu, ale taky lidského charakteru. V každé kategorii přípravek teď máme tři trenéry a na okresní poměry to je velký nadstandard. Navíc to jsou kluci z řad bývalých skvělých fotbalistů, co to s míčem uměli, a tím pádem se přesně hodí do toho, co chceme děti učit. Vesměs to jsou také kluci, kteří prošli naším fotbalem a mají ke klubu pozitivní vztah. Chlapi jako Radim Smiga, Adam Valošek, Roman Miczka, David Vodák, Martin Míček, Tonda Krečmer, Mirek Culinka, jsou určitě většině fanoušků našeho fotbalu dobře známi. Můžeme se také pyšnit trenérem brankářů, které je výborně připravuje, a tím je Ondra Mato. Můžeme také čerpat od trenérů přípravek Baníku Ostrava, čehož si moc vážíme a sami vidíme, že tato spolupráce nás a naše kluky posouvá strašně dopředu. Když to shrnu, tak trenérská základna je v našem klubu výborná.
Dokážeš vypíchnout největší úspěch skončené sezóny?
Bezpochyby to je obrovský nárůst naší fotbalové základny, uspořádali jsme spoustu kvalitních zimních či letních turnajů, doplnili jsme trenérský tým přípravek, opět jsme zorganizovali zimní soustředění. Děti se fotbalově posunuly o velký kus dopředu. Ti, kdo mě znají, ví, že výsledky ode mne neuslyší, protože výsledky u kategorií přípravek nejsou důležité. Snad jen nastíním, že v kategorii přípravek jsme v okresním měřítku patřili ve všech kategoriích k tomu nejlepšímu a nejvíc si cením toho, že naše týmy k tomu došly fotbalovou cestou, což je daleko složitější než jen nakopávat míče směrem dopředu a těžit z toho branku za brankou.
Fotbal by bez podpory partnerů dělat nešlo. Kdo se nejvíce podílí na podpoře albrechtické mládeže?
Každý klub je v dnešní době rád za každou korunu. Proto si moc vážíme podpory naší obce Albrechtice. Bez té by to momentálně nešlo. V posledním roce jsme zaznamenali velký nárůst menších sponzorů, kteří chtějí Albrechtickým dětem dopřát nadstandardní podmínky. Hodně nás podporuje p. David Pikoń, p. Lukáš Ryška, Vojtěch Legindi, Roman Miczka, Tomáš Pařík, Nadace OKD, Generali, firma ČEZ, p. Stanislav Kowalski, firma ZINA – p. Jana Sikorová, firma Internet Pro Každého – p. Tomáš Wojtyna a Petr Tichý. Prostě musím smeknout, všichni tihle lidé pomáhají vylepšit podmínky pro naše děti, i když by nemuseli, a já jim za to opravdu moc děkuji.
Co bys sis přál do budoucna v albrechtickém fotbale?
Přál bych si, aby dětí v našem klubu stále přibývalo a fotbal u nás děti bavil. Je fajn, když se děti vrací na další trénink s úsměvem a mají chuť si zasoutěžit, něco se naučit a samozřejmě si zahrát fotbal. Hlavním cílem je stabilizovat počty dětí také do budoucna, abychom byli v každém ročníku schopni postavit dva družstva žáků a pomalu začít budovat také kategorii dorostu, což bude ještě běh na dlouhou trať. Ale ukazuje se, že když se sejde fajn parta trenérů, rodičů a hlavně dětí, tak to jde. A jelikož jsme takovým rodinným klubem tak si přeji, aby se do budoucna sešla v Albrechticích skvělá parta rodičů, jako je tomu teď, ve všech přípravkách. Je obdivuhodné, že si rodiče dokážou sami zorganizovat brigádu, aby zvelebili prostory kabin pro své ratolesti a byli vždy připraveni vyrazit na turnaj či společnou akci, i když to zabírá spoustu času. Děkujeme!!!
Jak se klub snaží zlepšovat podmínky pro mladé fotbalisty?
Klub a všichni lidé okolo se postarali o to, že momentálně máme podmínky k tréninku úžasné. Travnaté plochy jsou nejlepší v okresním měřítku, pomůcky na trénink máme opravdu na výborné úrovni.
Ted trochu o Tobě. Můžeš pospat svou karierů hráče?
Jaaaaj, tak to už je opravdu dávno (úsměv). V mládežnických kategoriích jsem samozřejmě působil v Albrechtickém klubu, v dorostu potom také v tehdejším Baníku Havířov. Do kategorie mužů jsem nakouknul zase v Albrechtickém klubu, ale divize byla na nás tehdy – coby mladíky moc, a tak jsem sbíral starty po minutách. Logicky jsem se potom přesunul do 1.A třídy do sousední Stonavy, kde už jsem odehrál celou svou „kariéru“ hráče. Každopádně na celý svůj hráčský fotbalový život vzpomínám velmi rád.
Kdy a jak ses dostal k trénování?
Asi se nebudu lišit od většiny trenérů. Samozřejmě přes syna. Když začínal s fotbalem, tak jsem docházel na hřiště s ním. Pak už to byla šikovná práce tehdejšího trenéra přípravek p. Františka Kobzy, který nás společně s Pavlem Grabowskim do fotbalu tzv. namočil. Ale teď mu jsem za to vděčný, protože mě práce s dětmi baví a fotbal mám, dá se říct, ještě radši, než jsem sám hrál.
Jak ses dostal k trénování konkrétně v Albrechticích?
Tak vše je zřejmě popsáno v předešlé otázce, samozřejmě jsme se synem nemohli začít nikde jinde než v našem krásném areálu.
Jak bys hodnotil sebe jako trenéra, které trenérské přednosti na sobě můžeš vyzdvihnout a na kterých si myslíš, že bys měl, nebo mohl zapracovat?
Tak to bych spíš nechal hodnotit někoho jiného. Vím i o svých slabších stránkách a snažím se je odstranit a odbourat. Myslím, že když si trenér, stejně jako jeho svěřenci, myslí, že už všechno umí, tak je to cesta do pekel – v dobrém slova smyslu (úsměv). Všichni se máme pořád co učit.
Děkuji Ti, Lukáši, za rozhovor a za práci, a všechno okolo co pro albrechtickou mládež děláš, přeji ti hodně štěstí jak ve sportovním tak osobním životě.
Já děkuji. A ještě jednou chci poděkovat trenérům našeho klubu, dětem, rodičům a sponzorům mládeže za krásnou sezónu.
