/ROZHOVOR/ Po štaci ve Slovanu Havířov plánoval podzimní klid, ale před týdnem mu zazvonil telefon. Z Albrechtic. Nabídka ho zaujala, po delší debatě a schůzce angažmá vzal. Karel Sochora se stal nástupcem Lukáše Hawlaska. Padesátiletý kouč se vrátil do klubu po dvou dekádách. „Hrával jsem tu osm deset sezon, ještě v divizi,“ vzpomíná. „Pár fanoušků si na to vzpomnělo,“ doplnil po premiéře, kdy Baník porazil Krnov 4:1.
Jaký byl návrat do Albrechtic, tentokrát jako trenér?
Odcházel jsem v devětadvaceti do Orlové, takže je to už nějaká doba, ale Albrechtice jsem sledoval. Občas jsem tam i zavítal, takže prostředí znám a těšil jsem se. Kluky samozřejmě teprve poznávám, protože vše proběhlo dost narychlo. Absolvoval jsem jen jeden trénink ve čtvrtek, proto jsem rád, že jsme si s Lukášem Hawlaskem sedli a poskytl mi k hráčům cenné informace. Většinu jsem jich neznal. Za to Lukášovi děkuju.
Co jste udělal jinak?
Trošku bylo jiné rozestavění. Chtěl jsem to nabudit, protože si myslím, že kluci fotbal hrát umí. Ale sport i fotbal jsou kolikrát o psychice, čtyřikrát pětkrát prohráli, takže jsem jim říkal, ať to hodí za hlavu a snažil jsem se na ně netlačit ani co se týče důležitosti zápasu, i když soupeř na tom podobně. Chtěl jsem, aby to poctivě odjezdili, aby se chytili prvním soubojem, první přihrávkou.
Vyhráli jste 4:1, takže jste spokojen?
Měli jsme na začátku šance, hlavně Tonda Chumchal, ale pak jsme inkasovali po standardce. Bohužel, nebyl čas je trénovat, ale postupně jsme změnili bránění rohů a pak to bylo lepší. Celkově jsem rád, že se povedl obrat, protože jsme dávali góly po pěkných akcích, prostřídali jsme, takže jsem viděl vícero hráčů a naštěstí se nám nikdo nezranil. Za vítěznou premiéru jsem samozřejmě rád a hráči viditelně také, konečně jsem viděl úsměv na tvářích. Je to první vlaštovka, ale jsme nohami na zemi, při vší úctě ke kvalitě soupeře, nemůžeme být v oblacích. Teď nás čeká těžký zápas v Háji ve Slezsku, tam to bude úplně o něčem jiném, ale pro psychiku kluků to je dobré.
Jaké z toho máte poznatky?
Nechci být konkrétní, ale viděl jsem na některých postech dobré věci. V týmu jsou i rychlostní typy kluků, šikovní fotbalisté, takže věřím, že to bude dobré. Ve středu máme pohárový zápas, ale prioritou je soutěž, takže zapojíme i dorost. Hlavní byly tři body a teď se soustředíme primárně na Háj, kde chceme bodovat. Jdeme postupně krůček po krůčku, zápas od zápasu.
.
Předseda Jan Hovůrka o angažování Karla Sochory:
„Po té prohře v Petrovicích jsme v pondělí měli poradu, na které jsme všichni řekli jména trenérů, které nás napadají a víme o nich, že teď netrénují. Jméno Karla Sochory tam zaznělo jako jedno z prvních, protože v Albrechticích hrál, takže starší členové Výboru ho znají. V úterý jsem měl před sebou čtyři pět telefonních čísel a Karlovi jsem volal jako prvnímu a domluvili jsme se na schůzce, abychom probrali nějaké detaily. Volal jsem i dalším trenérům, nechtěl jsem sázet jen na jednu kartu, ale když jsem s Karlem hodinu seděl, přišlo mi, že na fotbal máme podobný názor. Vidíme, že kluci potřebují akorát povzbudit, mentálně nakopnout, protože fotbalisté to jsou. Pak jsem se rozhodl, že Karel bude správná volba. Navíc věděl, do čeho jde, byl i připravený, že se díval na zápasy, které nás čekají, takže i tohle mě zaujalo.“
.
Vraťme se k procesu uvedení do funkce. Jak to probíhalo?
Nějaké indicie, že by se to mohlo stát, jsem vnímal. Ale nic jsem nehrotil, chtěl jsem si odpočinout. Jenže Jenda Hovorka (předseda Albrechtic) mě v úterý oslovil, ve středu jsme se sešli, předložili jsme si svoje představy a vize, co bychom chtěli hrát, kam se hodláme posunout během těch osmi podzimních zápasů. Našli jsme společnou řeč, k čemuž pomohlo i to, že Jendu znám. Vím, že je povahově dobrý kluk, albrechtický srdcař, tak jsme si plácli. Bylo to ušité hodně narychlo, ale prostě tak to někdy ve fotbale je. Někdy vás odvolají, jindy dostanete laso a buď jdete, nebo ne. Já mám vztah k Albrechticím, krásné vzpomínky, byla tam perfektní parta, když se tam roky hrávala divize a chodili i lidi. Těšil jsem se a po prvním zápase jsem spokojený, i když těžší zkoušky přijdou.
Někoho z klubu pamatujete? Nebo že by za vámi přišel nějaký fanoušek, který si vybavuje vás jako hráče?
Potkal jsem tam spoustu známých, takže jsme povykládali. Dokonce jsme na zastávce potkali taťku náhradního gólmana Aleše Hekery, tak jsme ho na zápas přibrali. Léta letoucí tam fandí a sedí u střídačky. Spoustu lidí, které znám, jsem potkal. Co vím, tak přišlo i dost kluků, kteří jinak na Albrechtice nechodí, pozdravili jsme se, což mě potěšilo. Bylo to pěkné.
Na jaře jste trénoval Slovan Havířov, kde se udály změny. Proč jste skončil?
My jsme tam nenašli s vedením společnou řeč ohledně toho, jak kdo vidí fungování klubu. Po poradě pak s námi vedení ukončilo spolupráci, ale i kdyby se tak nestalo, já bych stejně nepokračoval, protože chtěli jít jinou cestou, než jsme hodlali my s Lukášem Šuniarem (bývalý manažer Slovanu). Já to respektoval.
Jak lze rozumět, že jste nenašli společnou řeč?
Vedení vidělo fotbal trochu jinak. Já jsem se jako hráč pohyboval ve vyšších soutěžích, já jsem chtěl, aby se Slovan výš posunul. I s tím, že by se tam zapracovávali odchovanci. Ale to je na dlouhé povídání. Rozhodně ale vůči klubu ani lidem v něm necítím žádnou zášť, prostě se vydali cestou, jakou chtějí. Respektuji to, ale chtěl jsem se posunout dál. To se nyní povedlo a já udělám maximum, abychom Albrechtice posunuli tabulkou nahoru a fotbal bavil kluky i diváky.
Bylo variantou jít s Lukášem Šuniarem do Petřvaldu?
Asi ne. V Petřvaldu je trenér, který zná ty kluky, zná podmínky, a i když mám povědomí o hráčích, kteří tam přešli ze Slovanu, tak by nebylo fér vůči trenérovi Petřvaldu, abych ho vystřídal. Odvádí tam dobrou práci. To bych nechtěl, i kdyby mi to bylo nabídnuto.
Co je nyní vašim úkolem v Baníku?
Asi ne. V Petřvaldu je trenér, který zná ty kluky, zná podmínky, a i když mám povědomí o hráčích, kteří tam přešli ze Slovanu, tak by nebylo fér vůči trenérovi Petřvaldu, abych ho vystřídal. Odvádí tam dobrou práci. To bych nechtěl, i kdyby mi to bylo nabídnuto.
Co je nyní vašim úkolem v Baníku?
Říká se, že druhá sezona je těžší, protože jako nováčka vás mohou podcenit. Albrechtice těžily nad plán, a teď to mají složitější, protože soupeři se na ně více připravují. Každopádně chceme na podzim stihnout nahrát co nejvíc bodů, dostat se co nejvýš, protože si nic nelze namlouvat, jsme na spodku. Nalijme si čistého vína. V zimě kvalitně potrénovat, kádr doplnit, pokud nás někde bude tlačit bota a udělat vše, aby se v Albrechticích hrál krajský přebor i v další sezoně. Teď hrajeme v Háji, který má osm bodů, pak máme doma Vřesinu.
Oba soupeři okolo vás…
Je to tak, zápasy o šest bodů. Pak máme béčko Vítkovic nebo Kobeřice, což jsou soupeři, kteří mají vysokou kvalitu. Nic lehkého, ale všichni jsou z masa a kostí, tak proč bychom je nemohli porazit? Určitě na ně nepůjdeme s poraženeckou náladou, vždy musíme jít do toho s cílem vyhrát. Rád bych ale měl na jaře klid, a základ tomu musíme položit ještě teď na podzim.
Celý článek najdete i ZDE
Zdroj: Karvinský deník