V pondělí 19. června se definitivně stal ve volném přestupu hráčem nováčka Krajského přeboru, a to Stonavy. Útočník Antonín Chumchal si ovšem našel čas na (zatím) poslední rozhovor pro klubový web. V rozhovoru se hlavně vzpomínalo na jeho sedmileté působení v FK Baník Albrechtice.
Tondo, po sedmi letech opouštíš klub. S jakými pocity a vzpomínkami?
Pocity mám smíšené, neodchází se mi lehce, zázemí a kolektiv je zde na vysoké úrovni a přirostlo mi to tady k srdci. Vzpomínky budou určitě jen ty nejlepší.
Co se ti jako první vybaví, když se řekne FK Baník Albrechtice?
Nadstandardní areál na 1.A třídu. Skvělé zázemí, a hodně mladých talentů.
Když jsi tady do Albrechtic přicházel, dokázal sis představit, že tady zanecháš tak významnou stopu?
Když jsem do Albrechtic přicházel, mým hlavním cílem bylo dostat se do sestavy. Přicházel jsem z okresního přeboru, což pro mě byl celkem skok výše. Od prvního dne jsem věděl, že to dokážu, a že na to mám. Samozřejmě jsem chtěl dávat, co nejvíce gólů a co nejvíce zápasů vyhrávat. Jestli jsem zde zanechal nějakou stopu, to už musí ohodnotit fanoušci.
Jaký nejsilnější zážitek v Tobě zůstane, když se ohlédneš za angažmá v Albrechtickém dresu?
Ty momenty jsou dva. První to byl TV zápas na Lučině, kdy jsme hráli před kamerami České televize. Zážitek na který nezapomenu do konce života. Druhý zážitek bylo finále okresního poháru na Městském stadionu v Karviné. Už odmala jsem si chtěl na takové stadionu zahrát, a bylo to něco úžasného, přál bych to každému hráči. Na tenhle zápas nezapomenu, i protože jsme dostali vyrovnávacích gól v 89. minutě. A v penaltovém rozstřelu jsme prohráli, ale i takový je holt fotbal.
Vybavíš si nejlepší nebo jedinečný moment během těch více než sedmi let?
Jeden z nejlepších momentů v dresu Baníku bylo vítězství Štítu Albrechtic na domácím hřišti, moc jsem ten pohár chtěla vyhrát a povedlo se to před domácími fanoušky, a ještě jsem dal ve finále gól, takže skvělý moment.
A jeden zápas, na který nikdy nezapomeneš?
Byl to zápas v Dobraticích. Zápas jako na houpačce. Několikrát jsme vedli, potom jsme prohrávali, a potom jsme zase vedli. Nakonec jsme těsně před koncem dali rozhodující gól a vyhráli v divokém zápase 5:6 venku na jejich hřišti. To byl hodně emotivní zápas.
Kdybys měl vypíchnout kolektiv. V jakém období ses cítil v Albrechticích nejlépe?
Kolektiv je super. Cítil jsem se vždycky dobře, nikdy jsem s nikým v týmů neměl problém, naopak jsme se v dobrém hecovali, i když se nedařilo, a že těch zápasů bylo, tak stejně jsme si nenadávali. A spíše jsme se podpořili, na tohle budu vzpomínat nejraději. Na ten vnitřní klid kabiny.
S kým jsi byl za ty roky největší kamarád v kabině?
Na tohle se nedá konkrétně odpovědět. S každým spoluhráčem jsme měli skvělý vztah, mám rád všechny stejně. Možná bych vyzdvihl vztah s Vojtou Křistkem, se kterým se znám už odmala a hráli jsme spolu i v Doubravě.
Měl jsi víc nabídek. Byla ta ze Stonavy prioritou?
Stonava má o mě zájem dlouhodobě, není to o téhle sezoně. I proto jsem se rozhodl přestoupit do Stonavy. Mám to blízko z Karviné, navíc Stonava postoupila do vyšší soutěže, což pro mě je hlavní motivace, neustále se zlepšovat a posouvat vpřed. Mám tam i kamarády z Karviné, takže nejdu úplně do cizího prostředí.
Jaké máš ambice dále ve fotbale?
Hrát co nejdéle, co to půjde a hlavně se neustále zlepšovat. Jsem soutěživý a sportovec odmala, věřím, že konkurence ve Stonavě mne posune dál a vymáčknu ze sebe ještě víc. A ukážu, že fotbal umím hrát i na vyšší úrovni.
Je možnost, že bys ses do Albrechtic někdy vrátil? Mám na mysli samozřejmě hlavně jako hráč, a nebo člena realizačního týmu či do jiné funkce, nebo to tak nevidíš?
To bude záležet na hodně aspektech, jestli se mi povede nové angažmá. Jestli bude držet zdraví a celkově jestli budu v novém angažmá spokojený. Mám do budoucna takovou trenérskou vizi a byl bych rád, kdybych ji mohl rozvíjet právě v Albrechticích, ale to je vzdálená budoucnost a uvidíme časem, jak věci dopadnou.
Uvidíme tě někdy momentálně v roli diváka u nás na fotbale nebo to v plánu nemáš?
Určitě ano, když to bude časově vycházet. Budu se snažit jezdit fandit klukům na co nejvíce zápasů.
Jak těžké bylo pro Tebe loučení s klubem, fanoušky, spoluhráči?
Já jsem emotivní člověk, takže tyhle situace mě dokážou zasáhnout, bylo to těžké, ale cítil jsem, že je to nevyhnutelné. Cítil jsem, že potřebuji změnu, abych v sobě znova probudil tu touhu být nejlepší. A věřím, že tenhle krok mi v tom pomůže.
Bylo těžké říct Albrechticím sbohem?
Není sbohem jako sbohem, přestoupil jsem jinam, ale to neznamená, že na Albrechtice zapomenu, ba naopak. Budu teď Baník sledovat ještě více a doufat v co nejlepší výsledky.
Máš na závěr nějaký vzkaz pro naše fanoušky?
Určitě bych chtěl poděkovat všem fanouškům za milé přivítání, když jsem do Albrechtic přestoupil, cítil jsem se zde vážně skvěle. A věřím, že spousta fanoušků můj krok pochopí. Dělám to kvůli zlepšení a kariéře. Bude mi už třicet a šance zahrát si vyšší soutěž už nemusí být. Chtěl bych poděkovat celému vedení Albrechtického fotbalu, a to hlavně konkrétně Mariánovi Chmielovi, za to že mi dali šanci a vytáhl mě z okresního přeboru. A já tak, mohl ukázat, že na to mám.
Tondo, moc děkuji za rozhovor. Za celý klub i kabinu, ti přeji jen to nejlepší v novém působišti a hlavně zdraví. Vždy budeš u nás vítány.
Děkuji všem za podporu a přeji Albrechticím, jen to nejlepší.
